Geografie Japonska

Japonsko je ostrovní stát, který se nachází na okraji kontinentálního šelfu u východního pobřeží Asie. Jeho přirozenou hranici tvoří moře, přičemž celková délka hranic je cca 30 000 km . Na východě a jihu je omýváno Tichým oceánem, na západě Východočínským a Japonským mořem a severní pobřeží se dotýká Ochotského moře. Od pevninské Jižní Koreje ho dělí Korejský průliv asi 180 km široký. Ostrovní stát zabírá plochu 377 801 km² tvořenou 4 hlavními ostrovy, souostrovím Rjúkjú a více než 3 000 malými ostrůvky.

Hlavní souostroví tvoří ostrovy Hokkaidó (北海道), Honšú (本州, největší ostrov), Šikoku (四 国) a Kjúšú (九州). Všechny japonské ostrovy, převážně sopečného původu a jsou velmi hornaté. V Japonsku je 580 hor vyšších než 2 000 m, z toho 7 přesahuje výšku 3 000 m (Fudži 3 776 m, Kitadake 3 192 m, Hotakadake 3 190 m, Arigatake 3180 m, Ontake 3 063 m, Norikura 3 026 m a Tatejama 3 015 m). Centrální část Honšú vyplňuje složitý systém pohoří souhrnně nazývaných Japonské Alpy. Blízko jižního pobřeží západně od Tokia se nachází osamělá sopka a nejvyšší hora Japonska - Fudži (3 776 m). Většina Japonských nížin se rozkládá na Tichomořské straně ostrova. Největší nížina Kantó se rozprostírá v okolí Tokia na ploše zhruba 13 000 km².

Oblast Japonských ostrovů patří mezi nejaktivnější seismické a vulkanické zóny na světě. Svědčí o tom nejen mnohé aktivní sopky (asi z 200 sopek až 60 % je i v současnosti činných^[zdroj?]), ale i pravidelné zemětřesení. Ročně se zde zaznamená až 1 500 otřesů půdy.